Svobodné zednářství

Co je svobodné zednářství

Svobodné zednářství je společnost svobodných lidí
pracujících ku prospěchu lidstva.

Svobodným člověkem je míněna osoba svobodně myslící a žijící, tedy taková, jejíž myšlení ani jednání nejsou spoutány náboženskými, rasovými, ideologickými či jinými společenskými předsudky, pohodlností nebo prospěchářstvím, osoba schopná nepředpojatého náhledu na sebe samou i na ostatní.

Svobodní zednáři usilují jednak o nalezení a pochopení svého místa ve světě a současně o respektování a pochopení prostoru těch druhých. Svobodné zednářství je tedy především uskupením, v němž se každý může a má svobodně rozvíjet, a to za přispění svého i ostatních, k užitku vlastnímu, jakož i celku.

Říkáme-li tedy, že svobodné zednářství pracuje ku prospěchu lidstva, je tím myšlena právě tato nikdy neustávající práce každého zednáře na sobě samém.

Tyto prostředky jsou jedinými nástroji při stavbě chrámu lidskosti.

Co svobodné zednářství není

Svobodné zednářství není náboženskou společností ani sektou. Od obou se zásadně odlišuje nepřítomností dogmatu, nikoho nepřesvědčuje o jakékoliv „jediné“ pravdě. Na rozdíl od druhých nežádá od svých členů slepou poslušnost, ale naopak samostatný úsudek.

Není uskupením s mocenskopolitickými ambicemi.

Není ani charitativní organizací, ačkoliv se charitě apriori nevyhýbá.

Od vstupu do řad svobodných zednářů nelze očekávat osobní výhody hmotné, sociální či politické ani společenskou prestiž.

Historie

Stručné dějiny smíšeného zednářství
a lóže č. 1569 Chaine d´Union – Řetěz Spojení

Ženy se do zednářských organizací dostávaly přinejmenším od počátku 18. století. První dáma, která prokazatelně byla iniciována byla Lady Elizabeth Aldworth, dcera vikomta Doneraile. Vypráví se, že byla přistižena, jak naslouchá zasedání lóže v domě svého otce v Irsku. Po poradě se bratři rozhodli ji do řádu přijmout, aby ji tímto zavázali k mlčení. Traduje se, že dokonce později sama předsedala jedné lóži.

Z Vídně 18,. století známe smíšený Řád Mops (mopslů). Od poloviny 18. a v průběhu 19. století byly populární tzv. adoptivní lóže, tj. smíšené lóže pod patronátem mužských lóží. Adoptivní lóže byly rozšířené převážně v kontinentální Evropě, méně v anglosaských zemích.

Přesto ani jeden z těchto řádů se nestal přímým předchůdcem moderního smíšeného svobodného zednářství. V roce 1882 byla v lóži Velkého Orientu Francouzského (GOdF) v městečku Pecq nedaleko Paříže iniciována žurnalistka Maria Deraismes, což tehdy vyvolalo takový rozruch, že členství lóže v Pecq v GOdF bylo suspendováno. V dubnu roku 1893 Maria Deraismes spolu s Dr. Georges Martins a s dalšími zednáři založili první lóži později mezinárodního smíšeného zednářského řádu Le Droit Humain (DH, Lidské Právo).

Řád DH se skládá z národních obediencí, zastoupených v V Nejvyšší Radě v Paříži. Za první republiky byl řád DH zastoupen lóží Dobrovský v Praze v letech 1923 – 1938. Národní obedience tak ani nevznikla a lóže Dobrovský zanikla s nástupem nacismu a okupací Čech a Moravy a později nebyla obnovena.

Další vývoj nastal po sametové revoluci v listopadu 1989. Zednáři belgické federace DH se ujali obnovení řádu v Československu, Maďarsku a Rumunsku a dne 6. března 1992 byla v Praze oficiálně otevřena Lóže 1569, Chaine d´Union – Řetěz Spojení s působností v Českých zemích a na Slovensku. Další vývoj DH u nás směřuje k vytvoření nových lóží DH a postupně k ustanovení národních federací pro Českou republiku a pro Slovensko.